DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

O plemeni...

Historie Austrálského ovčáka

 Historie plemene není až tak stará, začíná někde na konci 19. století, kdy Baskové začali migrovat do Austrálie. Tito ovčáci se přesouvali v době, kdy začala růst poptávka po vlně, a se svými ovcemi si také dováželi své vlastní pastevecké psy. Psi, které si sebou Baskové přivezli ze své původní domoviny se podobali Australským ovčákům tak, jak je známe dnes. Přestože byli kříženi i s jinými pasteveckými plemeny, jejich typ se stejně prosazoval, a tím i zachovával. Protože Baskové většinou přicházeli do Spojených států z Austrálie dostali psi, kteří je provázeli, jméno Australský ovčák. Baskové neměli psaný jazyk a většina z nich nemluvila anglicky, proto nejsou dochovány žádné záznamy a tak všechno, co je o nich známo, je dochováno z ústního podání.V roce 1996 došlo k prozatimnímu uznání plemene Australský ovčák od FCI. Plného uznání FCI se plemeno australský ovčák dočkalo od dne 1. června 2007.

Na podzim roku 1957 skupina nadšenců založila (z našeho pohledu chovatelský klub) Australian Shepherd Club of America (ASCA). Oficiálním registrem pro Australské ovčáky se stal The International English Shepherd Registry (IESR) dnes známý jako National Stock Dog Registry (NSDR). V roce 1971 ASCA otevřela vlastní plemenou knihu. Většina psů v této době byla zapsána v obou registrech. V této době také ASCA začala organizovat vlastní výstavy, obedienci a stopování. V roce 1974 se přidalo i pasení. V roce 1975 vznikla komise, ve které byli chovatelé, ovčáci, rozhodčí a veterináři a s pomocí dalších "psích" odborníků vytvořili standard, který po připomínkách vstoupil v platnost dne 1.1.1977. V ASCA tento standard platí dodnes beze změn. Podle všeho je ASCA největší "jednoplemeným" registrem v severní Americe. V současné době nabízí vlastní akce v agility, obedienci, Junior handling, pasení, stopování a samozřejmě pořádá výstavy. Ve všech těchto oblastech lze dosáhnout ASCA titulů v souladu s jejich vlastními jednotlivými programy.

V roce 1985 se malá část členů ASCA rozhodla dosáhnout uznání plemene u AKC (American Kennel Club), přestože většina členů s tím nesouhlasila, protože se obávala, že dojde k rozdělení plemene na výstavní a pracovní psy, čehož se obávala právem. Standard byl modifikován a v roce 1991 uznán AKC (ASCA standard samozřejmě platí v rámci ASCA dál). V roce 1993 dosáhlo plemeno Australský ovčák plného uznání od AKC s právem zúčastnit se všech akcí, které AKC pořádá.

 

(Informace pro sestavení historie plemene byly čerpány z knihy All about Aussies od Jeanne Joy Hartnagle-Taylor,Zpracovala Martina Hodková KCHBO.)

 

Historie chovu v ČR

I když první jedinec plemene Australský ovčák byl do naší republiky dovezen z USA před více 12lety , do nedávné doby se dali jedinci AUO v České republice počítat na prstech jedné ruky. Především neznalost tohoto plemene a rozmach border kolií, které bylo možno vidět nejen v soutěžích, na obalech krmiv a v televizní reklamě, které se těší rovněž velmi vysoké inteligenci a pracovitosti, a dokonce možná i snadnější dostupnosti, bylo zřejmě příčinou, proč čeští chovatelé na AUO nějak „pozapomněli“. Možná, že i nevhodná a spíše negativní reklama, i když zcela bezdůvodně, byla zpočátku tomuto jedinečnému plemeni spíše na škodu. S rozvojem kynologických sportů, stále větší možností našich chovatelů cestovat do zahraničí a vidět toto plemeno při vrcholných soutěžích, a především možnost, že se stále více lidí setkávat osobně s povahou tohoto plemene, můžeme s hrdostí říci, že je v české plemenné knize spolu s importy a jednotlivými zápisy vrhů štěňat zapsáno již více než 200 jedinců!
Zatímco na Slovensku dosud nebyl odchován jediný vrh, několik jedinců mají v Polsku, a o to velice kvalitních a v mnoha sportech již úspěšně soutěžících. Opačná situace je směrem na západ od nás. Velmi početně jsou aktivní chovatelské stanice zastoupeny  především ve Francii, kde je jich více než 40. Na letošní Národní speciální výstavě ve Francii, která byla spojená již tradičně se závody agility a povahovými testy, bylo přihlášeno více než 320 AUO. V Německu je to přibližně 90 aktivních chov.stanic, kde většina chovatelů zapisuje svá štěňata pouze v ASCA organizaci, nikoliv pod FCI, a v Rakousku je to přibližně 20ch.st. Významný rozvoj s mnoha importy ze země původu probíhá také v Itálii, Španělsku a oblibu má  toto plemeno v mnoha severský zemích. Například ve Finsku je plemeno AUO známo, chováno a aktivně používáno téměř 15 let!
Převzato z ch. st. Bohemia Acro (www.bohemia-acro.com)


Povaha a využití Aussies

 

Australský ovčák je inteligentní, středně-velký pes kterému nechybí  ovčácké  instinkty  a dobrá schopnost  hlídat své stádo . Zároveň je věrný  a loajální společník a skvělý rodinný pes. Miluje být součástí každodenního shonu, a ochotně vás bude doprovázet všude tam kam se hnete, ať už  je to do města, práce , na výlet s koněm a nebo na rodinnou vyjížďku autem , hlavní je , že nejšťastnější je se svým pánem, je neuvěřitelně milujicí a dobrosrdečný. Lásku dokáže dávat najevo neuvěřitelnými podobami a i jeho  láska má 100 tváří  , dokáže vyjádřit co chce a dost často si za tím stojí. Snadno si zvykne být doma v bytě stejně tak jako na dvorku, vyžaduje ale častý kontakt s majitelem protože je velice společenský.

 Austrálský ovčák je snadno cvičitelný, když je správně motivován a veden poslouchá velice ochotně a dychtivě . 

Aussies je všestrané plemeno , se svým psem můžete dělat agility, obedienci, frisbee, sportovní výcvik, mohou být  používáni jako slepečtí psi , pro svou pracovitost mohou být použiti i jako záchranáři. Jak se můžete sami přesvědčit, australský ovčák je opravdu všestranný pes, vhodný pro aktivní páníčky, kteří ho dokážou a hlavně chtějí zaměstnat , Aussies by měl pracovat hlavně hlavou, jsou velice bystří a šikovní a tak by byla škoda zaměstnávat ho jen zahálkou.

Aussie (jak ho milovníci láskyplně nazývají ) je velmi aktivní pes, který potřebuje pohyb každý den , neměl by se nudit , jinak může být frustrovaný a může např. ničit zařízení bytu(ale to ostatně platí pro všechna plemena psů  ) na druhou stranu ,když na něj nebudete mit zrovna čas, bude v klidu čekat než vyrazíte do lesa a nebo do parku (parkrát se  Vám ovšemmezitím pokusí připomenout vhozením hračky do klína a nebo položením packy na koleno , že tam opravdu je a opravdu chce jít ven . )

Jsou velice přátelští k ostatním psům, rádi si hrají a dovádí , Aussies miluji ostatní Aussies  :-)  

 Převzato z United States Australian Shepherd Association


 

AUSTRALSKÝ OVČÁK

(Australian Shepherd)
 Standard FCI ( 20.6.2007)
č.342
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)                
         
ZEMĚ PŮVODU: USA 
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 21.05.2007
 POUŽITÍ: ovčácký a farmářský pes 
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1: ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských
salašnických psů)
                                                          Sekce 1           ovčáčtí psi
                                                          Bez zkoušky z výkonu.
 KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Ačkoli existuje mnoho teorií o původu australského ovčáka, současná podoba této rasy pochází výhradně z USA. Jméno rasy vzniklo z asociace psů s baskickými pastevci, kteří přišli v 19. století do USA z Austrálie. Popularita australského ovčáka postupně stoupala s rostoucí oblibou westernového jezdectví po druhé světové válce, zejména díky rodeům a koňským show v televizi nebo ve filmu. Jejich přizpůsobivá a učenlivá povaha z nich učinila oblíbené pomocníky na mnoha amerických farmách a rančích. Američtí chovatelé pokračovali v rozvoji plemene, udržovali jeho všestrannost, bystrost, silné ovčácké instinkty a zároveň jejich atraktivní vzhled, kterému vděčí za svou všeobecnou oblíbenost. Ačkoli každý jedinec je unikátní svým zbarvením a znaky, všichni australští ovčáci jsou nepřekonatelní v oddanosti své rodině. Jejich četné talenty zajišťují pokračování popularity tohoto plemene. 
CELKOVÝ VZHLED: Australský ovčák je vyvážený, mírně prodlouženého rámce, se středně silnou kostrou a velikostí. Barvy srsti jsou rozmanité a individuální. Je pozorný a živý, mrštný a pohyblivý, zároveň je robustní a dobře osvalený, nikdy neohrabaný nebo těžkopádný. Srst je střední délky a struktury. Ocas je kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý. 
DŮLEŽITÉ PROPORCE: délka od hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být větší než výška v kohoutku.
Hmota
: pevná stavba, středně silná kostra. Psi (samci) jsou dobře osvalení, maskulinní, nikdy však příliš robustní stavby těla. Feny by měly být zřetelně samičího typu, aniž by však byly příliš lehce stavěné.  
POVAHA / TEMPERAMENT: Australský ovčák je inteligentní pracovní plemeno se silnými ovčáckými a hlídacími instinkty. Je spolehlivým společníkem a zároveň dostatečně vytrvalý k celodenní práci. Měl by být vyrovnané povahy, dobrosrdečný, zřídka svárlivý,  při prvním setkání může být ovšem poněkud zdrženlivý. Přílišná plachost, bojácnost nebo agresivita je přísně penalizována.
HLAVA: výrazných rysů, silná a suchá. Celková velikost má odpovídat velikosti těla.
 
MOZKOVNA
:
Lebka
: ploché až mírně vyklenuté temeno, někdy s mírně vyznačeným týlním hrbolkem. Délka je stejná jako šířka.
Stop
: středně vyjádřený, dobře patrný.
 OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba
: jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černou nosní houbu a pysky. Jedinci se zbarvením red merle a červení mají játrově hnědou barvu nosní houby i pysků. U jedinců se zbarvením merle jsou na nosní houbě povoleny malé růžové skvrny, které ovšem nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby u psů starších 1 roku, jinak je to posuzováno jako závažná vada.
Tlama
: Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu ze strany jsou roviny temene lebky a horní linie tlamy paralelní a oddělené dobře patrným stopem. Směrem od nasazení se  tlama mírně zužuje až k zaoblené špičce.
Čelisti/Zuby
: plný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůžkový, případně klešťový skus.
Oči
: Hnědé, modré, jantarové nebo jakékoli variace nebo kombinace těchto barev jsou povoleny, včetně skvrn a mramorování. Mandlového tvaru, ani zapadlé, ani vystupující. Jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černé okraje očních víček, jedinci se zbarvením red merle a červení jedinci mají játrově hnědou barvu okraje očních víček. Výraz: ukazuje pozornost a inteligenci, je pozorný a dychtivý. Pohled by měl být ostražitý, ale přátelský.
Uši
: trojúhelníkového tvaru, přiměřené velikosti a síly boltců, vysoko nasazené. V afektu se uši naklání dopředu nebo ke straně (jako růžicové ucho). Vztyčené nebo zavěšené uši jsou závažnou vadou.
 KRK: Silný, střední délky, s mírně prohnutou horní linií, dobře navazující na ramena.
 TRUP:
Hřbetní linie
: přímá a silná, rovná a pevná od kohoutku ke kyčelním kloubům.
Záď:
mírně šikmá.
Hrudník
: nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje až k loktům.
Žebra
: dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani plochý.
Břicho a spodní linie:
  lehce vtažené k bedrům. 
OCAS
: rovný, přirozeně dlouhý nebo přirozeně krátký. Pokud je kupírován (v zemích, kde kupírování ocasu není zakázáno) nebo přirozeně krátký, neměl by přesahovat 10 cm délky.
 KONČETINY:  
HRUDNÍ KONČETINY:
Ramena: lopatky jsou dlouhé, ploché, leží poměrně blízko u kohoutku a jsou dobře uložené. Nadloktí je přibližně stejné délky jako lopatka, nasedá v přibližně v pravém úhlu na linii ramen, takže hrudní končetiny směřují přímo dolů, kolmo k zemi.
Končetiny
: rovné a silné. Silné kosti, oválné spíše než kulaté.
Nadprstí:
střední délky a velmi mírně ukloněné. Přední paspárky mohou být odstraněné.
Tlapky: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné. 
PÁNEVNÍ KONČETINY:  pánevní končetiny jsou od sebe vzdáleny přibližně stejně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehnem odpovídá úhlu mezi lopatkou a nadloktím u přední končetiny, tj. přibližně 90°.
Koleno
: zřetelně vyznačené.
Hlezenní kloub
: středně úhlený.
Hlezna
: krátká, směřují kolmo k zemi a jsou vzájemně paralelní při pohledu zezadu. Zadní paspárky musí být odstraněné.
Tlapky:
oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné. 
POHYB: Australský ovčák se pohybuje plynule, volně a lehce. Jeho pohyb je rovněž typický velkou pohyblivostí a vyrovnaným krokem s dobrým pokrytím prostoru. Jak hrudní, tak pánevní končetiny se pohybují rovně kupředu a paralelně se střední linií těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin přibližují ke střední linii, přičemž hřbetní linie zůstává pevná a rovná. Australský ovčák musí být pohyblivý a schopný kdykoli změnit směr nebo rychlost pohybu.  
 OSRSTĚNÍ:
SRST
:
Středně hrubé textury, rovná až zvlněná, odolná vůči klimatickým vlivům, střední délky. Množství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Na ušních boltcích, na hlavě, na přední straně hrudních končetin a pod hlezny je srst krátká a hladká. Zadní část pánevních končetin a záď jsou pokryté přiměřenými „kalhotami“ delší srsti. Delší srstí je také tvořená „hříva“ a „límec“ na krku, nápadnější u psů než u fen. Netypické osrstění je považováno za vážnou vadu.
BARVA
:
Blue merle, černá, red merle, červená – s i bez bílých znaků, a / nebo pálených skvrnek, to vše bez jakýchkoli preferencí. Linie bílého límce nepřesahuje na kůži kohoutek. Bílá barva je přípustná na krku (jak na části, tak po celé ploše límce), na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, na střední linii hlavy a také jako bílý znak na spodní straně hrudníku délky až 10 cm (4 palce), měřeno v horizontální linii od lokte. Na hlavě by bílá barva neměla převažovat a oči by měly být obklopeny barevnou srstí s dostatkem pigmentu. U zbarvení merle se s rostoucím věkem barvy celkově ztmavují.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku
: U psů (samců) je preferovaná výška v kohoutku  51-58 cm (20-23 palců), u fen 46-53 cm (18-21 palců). U velmi kvalitních jedinců nicméně není výška považována za diskvalifikující vadu.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYŘAZUJÍCÍ VADY
:
  • agresivita nebo přílišná plachost
  • podkus nebo předkus. Ztráta kontaktu mezi řezáky způsobená kratšími středními řezáky není u jinak správného skusu považována za předkus. Zuby, které chybí nebo jsou zlomené následkem nehody, nejsou penalizovány.
  • bílé skvrny u všech barevných kombinací, tj. bílá barva na těle mezi kohoutkem a ocasem a na bocích mezi lokty a zadní stranou pánevních končetin
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.
: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
 
 
FCI-Standard N° 342 / 20.06.2007/GB 
AUSTRALIAN SHEPHERD
ORIGIN : U.S.A.                                                      
DATE OF PUBLICATION OF THE ORIGINAL VALID STANDARD : 21.05.2007.
UTILIZATION : Farm and ranch shepherd dog.
CLASSIFICATION F.C.I. : Group 1  Sheepdogs and Cattle dogs
                                                    (except Swiss Cattle dogs)
                                        Section 1 Sheepdogs
                                        Without working trial.
BRIEF HISTORICAL SUMMARY :  While there are many theories as to the origin of the Australian Shepherd, the breed as we know it today developed exclusively in the United States. The Australian Shepherd was given its name because of the association with Basque Sheepherders who came to the United States from Australia in the 1800’s.
The Australian Shepherd’s popularity rose steadily with the boom of western horseback riding after World War II, which became known to the general public via rodeos, horse shows, movies, and television shows. Their inherent versatile and trainable personality made them assets to American farms and ranches.  The American stockman continued the development of the breed, maintaining its versatility, keen intelligence, strong herding instincts, and eye-catching appearance that originally won their admiration.
Although each individual is unique in colour and markings, all Australian Shepherds show an unsurpassed devotion to their families. Their many attributes have guaranteed the Australian Shepherd’s continued popularity.
GENERAL APPEARANCE : The Australian Shepherd is well balanced, slightly longer than tall, of medium size and bone, with colouring that offers variety and individuality. He is attentive and animated, lithe and agile, solid and muscular without cloddiness. He has a coat of moderate length and coarseness. He has a docked or natural bobbed tail.
IMPORTANT PROPORTIONS : Measuring form the breastbone to rear of thigh and from top of the withers to the ground the Australian Shepherd is slightly longer than tall.
Substance: Solidly built with moderate bone. Structure in the male reflects masculinity without coarseness. Bitches appear feminine without being slight of bone.
BEHAVIOUR AND TEMPERAMENT : The Australian Shepherd is an intelligent working dog of strong herding and guarding instincts. He is a loyal companion and has the stamina to work all day.  With an even disposition, he is good natured, seldom quarrelsome. He may be somewhat reserved in initial meetings. Any display of shyness, fear or aggression is to be severely penalized.
HEAD : The head is clean cut, strong and dry. Overall size should be in proportion to the body.
CRANIAL REGION :
Skull : Top flat to slightly domed. It may show a slight occipital protuberance. Length and width are equal.
Stop : Moderate, well-defined.
FACIAL REGION :
Nose : Blue merles and blacks have black pigmentation on the nose (and lips). Red merles and reds have liver (brown) pigmentation on the nose (and lips). On the merles it is permissible to have small pink spots; however, they should not exceed 25 % of the nose on dogs over one year of age, which is a serious fault.
Muzzle : Equal in length or slightly shorter than the back skull. Viewed from the side the topline of the back skull and muzzle form parallel planes, divided by a moderate, well-defined stop. The muzzle tapers little from base to nose and is rounded at the tip.
Jaw/Teeth : A full complement of strong white teeth should meet in a scissors bite or may meet in a level bite.
Eyes : Brown, blue, amber or any variation or combination thereof, including flecks and marbling. Almond shaped, not protruding nor sunken. The blue merles and blacks have black pigmentation on eye rims. The red merles and reds have liver (brown) pigmentation on eye rims. Expression : Showing attentiveness and intelligence, alert and eager. Gaze should be keen but friendly.
Ears :  Triangular, of moderate size and leather, set high on the head. At full attention they break forward and over, or to the side as a rose ear. Prick ears and hanging ears are severe faults.
NECK : Strong, of moderate length, slightly arched at the crest, fitting well into the shoulders.
 BODY :
Top line : Back straight and strong, level and firm from withers to hip joints.
Croup :  Moderately sloping.
Chest : Not broad, but deep with the lowest point reaching the elbow.
Ribs : Well sprung and long, neither barrel chested nor slab-sided.
Underline and Belly :  Shows a moderate tuck-up.
TAIL : Straight, naturally long or naturally short.  When docked (in countries where this practice is not forbidden), or naturally short, not to exceed 10 cm.
 LIMBS
 FOREQUARTERS :
Shoulders : Shoulder-blades long, flat, fairly close set at the withers and well laid back. The upper arm, which should be relatively the same length as the shoulder-blade, attaches at an approximate right angle to the shoulder line with forelegs dropping straight, perpendicular to the ground.
Legs : Straight and strong. Bone strong, oval rather than round.
Pastern : Medium length and very slightly sloping. Front dewclaws may be removed.
Feet : Oval, compact, with close-knit, well-arched toes. Pads thick and resilient.
HINDQUARTERS :
General appearance : The width of the hindquarters is equal to the width of the forequarters at the shoulders.
The angulation of the pelvis and upper thigh corresponds to the angulation of the shoulder-blade and upper arm, forming an approximate right angle
Stifle : Clearly defined.
Hock joints :  Moderately bent.
Hocks : Short, perpendicular to the ground and parallel to each other when viewed from the rear. Rear dewclaws must be removed.
Feet : Oval, compact with close-knit, well-arched toes. Pads thick and resilient.
GAIT : The Australian Shepherd has a smooth, free and easy gait. He exhibits great agility of movement with a well-balanced, ground covering stride. Fore-and hind legs move straight and parallel with the centre line of the body. As speed increases, the feet (front and rear) converge toward the centre line of gravity of the dog while the back remains firm and level. The Australian Shepherd must be agile and able to change direction or alter gait instantly.
 COAT
HAIR : Of medium texture, straight to wavy, weather resistant and of medium length. The undercoat varies in quantity with variations in climate. Hair is short and smooth on the head, ears, front of forelegs and below the hocks. Backs of forelegs and breeches are moderately feathered. There is a moderate mane and frill, more pronounced in dogs than in bitches. Non-typical coats are severe faults. 
COLOUR : Blue merle, black, red merle, red – all with or without white markings and/or tan (copper) points, with no order of preference. The hairline of a white collar does not exceed the point of the withers at the skin.
White is acceptable on the neck (either in part or as a full collar), chest, legs, muzzle underparts, blaze on head and white extension from underpart up to four inches (10 cm), measuring from a horizontal line at the elbow.
White on the head should not predominate, and the eyes must be fully surrounded by colour and pigment. Merles characteristically become darker with increasing age.
SIZE :
Height at the withers : The preferred height for males is 20-23 inches (51-58 cm), females 18-21 inches (46-53 cm). Quality is not to be sacrificed in favour of size. 
FAULTS: Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree.
ELIMINATING FAULTS :
·         Aggresive or overly shy.
·         Undershot, or overshot.  Loss of contact caused by short center incisors in an otherwise correct bite shall not be judged undershot. Teeth broken or missing by accident shall not be penalized.
  • White body splashes in all colours, which means white on body between withers and tail, on sides between elbows and back of hindquarters.
Any dog clearly showing physical or behavioural abnormalities shall be disqualified.
N.B. : Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

 


 
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek